Peter Westwood se stal hlavním revizorem v červenci 2007 a zvýšil tak počet lidí, kteří mohou revidovat kód, na čtyři. Westi se do projektu poprvé zapojil v roce 2004, kdy pracoval jako softwarový inženýr. Napsal skript, který stáhl WordPress a nainstaloval jej na server. Pomáhal s tvorbou Kodexu a vyhledával a opravoval bugy. Stejně jako mnoho dalších vývojářů měl jen málo zkušeností s PHP, když vstupoval do projektu.
E-mailový seznam wp-hackers existoval již třetím rokem, ale produktivní diskuze zde časem ustávala. Více a více rozhodovacích procesů se odehrávalo jinde. Například v únoru 2007 integroval Ryan do WordPressu phpmailer. Kód byl schválen po krátké diskuzi na trac. Teprve v září se diskuze o phpmailer objevila na wp-hackers a jen málo revizorů se do ní zapojilo.
Komunikace v e-mailovém seznamu stále méně inklinovala k vývoji a více se přikláněla k diskuzím o e-mailovém seznamu samém, od rozlišování balastu a podstatných informací pomocí hodnocení až po nápady, jak vylepšit e-mailovou etiketu.
Andy Skelton napsal o problému s wp-hackers:
Je tu jedna věc, kterou bych chtěl ohledně wp-hackers vyjasnit: Hacker není někdo kdo diskutuje, žvaní, hlasuje nebo říká, co by se mělo dělat. Hackeři nejsou komise. Hackery více zajímá, co lze udělat než řeči okolo toho.
Na wp-hackers bylo příliš mluvení a málo skutečného hackingu. Názory často vítězily v diskuzi nad fakty. V e-mailovém seznamu dominovali ti, kteří využívali čas ke komentování, nad těmi, kdo skutečně programovali. Posledně zmínění mohli poskytovat nejhodnotnější feedback, ale často nestíhali držet krok s vysokým provozem v e-mailech.
WordPress s tímto fenoménem nebyl výjimečný. Studie z roku 2013, která zkoumala e-mailový seznam Apache Lucene, zjistila: “Přestože účel e-mailového seznamu byl deklarován jako diskuze k částem projektu a změnám nebo přidávání kódu, pouze 35 % e-mailů se týkalo implementace kódu.” Kromě diskuze o vývojářských tématech řešili členové e-mailového seznamu také sociální normy a chování. Studie také zjistila, že projektoví vývojáři participovali v méně než 75 % diskuzí a začínali pouze polovinu z nich. Vývojáři obecně preferovali ke komunikaci software orientovaný na problém – a tady nacházíme podobnost s WordPressem, kde vývojáři nakonec přešli z e-mailového listu do WordPress trac.
E-mailový seznam tedy směřoval k diskuzi typu kůlna na kola* (termín převzatý z Parkinsonova zákona triviality):
Parkinson ukazuje, jak snadno můžete na setkání představenstva získat povolení ke stavbě jaderné elektrárny za miliardy, zatímco pokud chcete postavit kůlnu na kola, budete lapeni v nekonečných diskuzích.
Jaderná elektrárna je něco, čemu rozumí jen pár lidí na světě. Představenstvo se bude domnívat, že máte potřebné zkušenosti a provedli jste patřičnou přípravu. Naproti tomu, téměř každý zvládne postavit kůlnu na kola, a tak má každý svůj názor, jak by měla vypadat a jakou barvou ji natřít.
Ve své knize “Producing Open Source Software” Karl Fogel uvádí, že s klesající obtížností problému stoupá náchylnost k meandrování:
…konsenzu je těžší dosáhnout v technických otázkách, které jsou jednoduché k pochopení a vytvoření vlastního názoru o nich, a v “měkkých” tématech, jako je organizace, propagace, financování apod. Lidé zde mohou do nekonečna argumentovat, protože k těmto tématům nepotřebují specifickou kvalifikaci, není zde čistě správné nebo chybné rozhodnutí a protože pouhé vyčkávání, zatímco ostatní diskutují, je někdy úspěšnou taktikou.
Růst komunity a nízké nároky pro zapojení se způsobily, že WordPress se stával právě takovou “kůlnou na kola”, stejně jako jiné projekty svobodného softwaru. Vyhledávání Google zobrazí, kolikrát v diskuzích na wp-hackers použil frázi “bike shed” a stejně jako vyhledávání na trac.
Například v roce 2007 se rozhořela diskuse o tom, jak odkazy nazývat. Jeden z členů wp-hackers se zeptal: “Nevíte někdo, proč se to v administraci stále jmenuje ‚Blogroll‘, když se to ve funkcích jmenuje ‚Bookmarks‘ (wp_list_bookmarks) a přitom se to ve výchozím nastavení zobrazuje jako seznam ‚Links‘ v postranním panelu?”. Původní příspěvek “Blogroll, Bookmarks, Links” vygeneroval jen na mailing listu celkem 79 e-mailů a diskuse se přenesla i na ticket v trac.
Samozřejmě, že něčí kůlna na kola může být pro druhého trnem v oku. Byly časy, kdy wp-hackers byli plní členů, kteří vyžadovali seriózní řešení podobných záležitostí. Taková věc se stala i v září 2007 před zveřejněním WordPress verze 2.3, která obsahovala systém upozornění na aktualizace. Tento systém upozorňoval uživatele, pokud byla dostupná nová verze WordPress nebo pluginů. Systém sbíral informace o verzi WordPress, PHP verzi, místním nastavení a URL stránek a zasílal je na http://api.wordpress.org. Další část kódu se starala o kontrolu aktuality pluginů (včetně neaktivních) a posílala o nich info také na api.wordpress.org.
Pro některé členy bylo sbírání dat v rozporu s etikou svobodného softwaru. Tvrdili, že například sběr URL adres není nezbytný. Ticket na WordPress trac žádal, aby data byla anonymizována. Jiní neměli problém s ukládáním dat WordPressem, ale vadilo jim, že je WordPress nezveřejňuje. Část lidí se domnívala, že by uživatelé, kteří chtějí zachovat své soukromí, měli mít možnost sběr dat odmítnout.
Tato debata se dotýkala jádra jedné z filozofií, na kterých WordPress stojí: Rozhodnutí, nikoliv možnosti. Tato idea byla velmi ovlivněna článkem z roku 2002, který napsal Havoc Pennington, spolupracovník GNOME. Uživatelská rozhraní mnoha svobodných softwarů přímo přetékají možnostmi nastavení, a tak je možné nakonfigurovat je mnoha různými způsoby. Pokud v softwarovém projektu dojde k hádce o tom, zda něco přidat, nebo nepřidat, je povrchním řešením přidání možnosti. Čím více možností se přidá, tím těžkopádnějším se uživatelské rozhraní stane. Pennington píše: “Možnosti něco stojí […], každá z nich má svou cenu a je třeba zvážit její hodnotu.”. Nastiňuje problém s příliš velkým počtem možností:
- Pokud je možností příliš mnoho, je pro uživatele obtížné je najít.
- Mohou poškodit kontrolu kvality a testování. K některým chybám dochází pouze při výběru určité konfigurace možností.
- Ztěžují vytvoření dobrého uživatelského rozhraní.
- Brání lidem opravovat skutečné chyby.
- Mohou uživatele zmást.
- Prostor, který máte k dispozici pro předvolby, je omezený, proto jej využijte rozumně.
Vývojáři WordPressu pečlivě zvažují zavedení každé nové možnosti a postupem času se v tom zlepšují. Když vyvstala otázka sběru dat, k zavádění nových možností přistupovali velmi neochotně. Westi napsal wp-hackers:
Jednou ze základních myšlenek WordPress je, že možnosti nezavádíme lehkovážně. V okamžiku, kdy vás napadne udělat z nějaké funkce volitelnou, zpochybňujete počáteční argumenty pro její zavedení.
Jaký přínos by uživatelům přineslo tlačítko pro odhlášení z oznámení o aktualizacích? Účelem oznámení je pomoci uživatelům zůstat v obraze a v bezpečí. Přidání možnosti odhlásit se z oznámení o aktualizacích by pouze snížilo počet lidí, kteří své weby aktualizují, a zvýšil by se počet nezabezpečených instalací systému WordPress. Přínos přidání této možnosti nepřevýšil náklady.
V důsledku toho a navzdory rozsáhlé diskusi na wp-hackers byl WordPress 2.3 spuštěn podle plánu s následující poznámkou v oznamovacím příspěvku:
Naše nové upozornění na aktualizace vás bude informovat o nové verzi WordPressu nebo o dostupnosti aktualizace některého z používaných pluginů. Funguje tak, že odešle adresu URL vašeho blogu, informace o pluginech a o verzích naší nové službě api.wordpress.org, která je následně porovná s databází pluginů a sdělí vám, jaké nejnovější a nejlepší verze můžete použít.
V rámci projektu byla také zveřejněna první verze zásad ochrany osobních údajů na webu WordPress.org.
Během těchto diskusí se změnila struktura projektu, když se hlavními vývojáři stali Peter Westwood a Mark Jaquith. V oznámení jsou popsáni jako “několik starých tváří, které přebírají větší role v komunitě”. Oba byli aktivními revizory, kteří se ujali větších vedoucích rolí. Oba se podíleli na mnoha náročnějších diskusích v komunitě a ne vždy souhlasili se současným vedením projektu. Oba například nesouhlasili s Mattovým návrhem struktury taxonomie a Mark byl jedním z lidí, kteří vyjadřovali obavy ohledně sběru dat ve WordPressu 2.3. Do vedení projektu vnesli nové pohledy: Poprvé od počátků projektu se na vedení a utváření vývoje softwaru i projektu podíleli také jiní lidé než Matt a Ryan.
* Pojem “bike shed” (kůlna na kola) zpopularizoval Karl Fogel. Ve své knize “Producing Open Source Software” přetiskl e-mail od Poul-Henning Kampa, který byl adresován do e-mailového seznamu s titulkem “Kůlna na kola (jakékoli barvy) na zelenější trávě…” V té Kamp používá termín “natírání kůlny” jako analogii k popsání diskuze právě v onom e-mailovém seznamu.
Zdroj: GitHub.com – 27. Update Notifications
